Současný svět nabízí nepřeberné množství uspořádání rodinného života. Není výjimkou, že rodiče společného dítěte žijí každý sám nebo s jiným partnerem. Z toho vyplývá též nepřeberné množství vztahů a emocí, které rodiny prožívají. Ať už jsou však vztahy mezi rodiči harmonické, nebo si rodiče nemohou přijít na jméno, je třeba si po rozchodu zodpovědět dvě základní otázky:

Zaprvé: Kdy se kdo z nás bude s dítětem vídat?

Zadruhé: Kolik jak kdo z nás bude na dítě platit?

V právní terminologii první z otázek spadá pod oblast úpravy péče o nezletilé dítě a styku s ním. (Otázkou péče a styku s dítětem se zabývá tento článek).

Druhá otázka, které se věnuje tento článek, pak spadá do oblasti výživného rodičů k dítěti.Níže následuje několik základních okruhů, týkajících se výživného, které nejčastěji s klienty řeším, a to ve formě nejčastějších otázek a odpovědí. Pokud Vás zajímají otázky určování výše výživného, přečtěte si tento článek.

---

1. Musí mi vyživovací povinnost uložit soud?

Ne. Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti vyplývá přímo ze zákona. Vzniká narozením dítěte a trvá, dokud se dítě není schopno živit samo, i kdyby nikdy nebyla projednána před soudem. Zákon však nestanovuje konkrétní částky, které je rodič povinen na dítě hradit. Proto doporučuji nechat si tyto částky stanovit závazně soudem.

2. Kdo je povinen platit výživné?

Obecně, výživné platí ten rodič, jenž nemá dítě svěřené do své péče, a to k rukám pečujícího rodiče, případně později k rukám samotného dítěte.

Je-li dítě ve střídavé péči obou rodičů, soud zpravila ukládá povinnost platit výživné oběma rodičům navzájem. Rozsudek tak může vypadat třeba tak, že matka je povinna platit částku 5500 Kč měsíčně k rukám otce a otec je povinen platit částku 5000 Kč měsíčně k rukám matky. Je-li mezi rodiči možná dohoda, vzájemně si tyto částky započítají a částku posílá jen ten, komu byla uložena povinnost vyšší (v tomto případě by matka posílala otci částku 500 Kč měsíčně).

3. Kdy musím kvůli výživnému k soudu?

K soudu musíte ze zákona, pokud se rozvádíte s rodičem svého dítěte, a to i v tom případě, že byste se na všem mezi sebou dohodli (v takovém případě soud musí Vaši dohodu formálně schválit, viz bod 6). Bez soudem určeného výživného na dítě není možné se rozvést.

Nesezdané páry při rozchodu povinnost upravit výživné před soudem nemají. Přesto se soudu nevyhnou, když nedospějí k dohodě mimosoudně.

I nesezdaným párům, kteří se na výši výživného dohodli, však doporučuji nechat si dohodu pro jistotu také schválit soudem. Předejdete tak zbytečným budoucím dohadům. 

Dále budete muset k soudu, chcete-li výši dříve určeného výživného později změnit, tj. zvýšit nebo snížit (viz bod 4).

4. Stanoví soud výživné jednou provždy?

Ne. Soud rozhoduje vždy podle stavu ke dni vynesení rozsudku.

Dojde-li následně k podstatné změně poměrů, je možné podat k soudu návrh na snížení či zvýšení výživného. Musí se však jednat o změnu markantní a trvalejšího charakteru. Pokud tedy například přijdete o práci, ale za dva měsíce již nastupujete do nového zaměstnaní s obdobným výdělkem, jako jste měli v době stanovení výživného, nejedná se o takovou změnu, která by odůvodnila soudní změnu výše výživného.

Podstatnou změnou poměrů vedoucí ke zvýšení výživného může být na straně dítěte například nástup do školky či školy, závažné onemocnění, zahájení nové zájmové aktivity a podobně. Na straně povinného rodiče to pak typicky bývá zlepšení ekonomické situace či zánik vyživovací povinnosti k jiné osobě.

Naopak důvodem ke snížení výživného může být u dítěte například ukončení zájmové aktivity, pobírání ubytovacího stipendia na vysoké škole a podobně. Na straně rodiče to bývá například nemoc, ztráta práce či vznik nové vyživovací povinnosti.

5. Kolik stojí soud o výživné?

Návrh na zahájení řízení o určení výživného je osvobozen od soudních poplatků. Další náklady však nelze předem určit. Záleží na tom, zda se rodiče dohodnou, nebo nikoli, zda přijmou rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo se budou odvolávat, zda zapojí do řešení advokáta nebo třeba mediátora a podobně. 

6. Mám možnost se na výživném s druhým rodičem dohodnout?

Ano. Ale pokud se rozvádíte, Vaši dohodu musí schválit soud. Ten bude posuzovat, jestli dohoda odpovídá jak Vašim poměrům, schopnostem a možnostem tak a potřebám dítěte. Není-li dohoda očividně neodpovídající, soud ve většině případů dohodu rodičů schválí. Přesto ji nelze brát na lehkou váhu a je potřeba skutečně zvážit, zda domluvená výše výživného odpovídá tomu, co dítě potřebuje a co si oba rodiče mohou dovolit.

7. Co když výživné od druhého rodiče nepožaduji? Co když nechci druhému rodiči výživné platit?

Občas klienti/ky v rozrušení prohlašují: „Já od ní/něj nic nechci, ať si ty peníze nechá.“

To je sice možná velkorysé, leč není to úplně rozumné a striktně vzato ani souladné s právem.

Jindy zas klienti/ky říkají: „Dal/a jsem jí/mu při rozvodu dům, auto a poslal/a jí/mu tučnou sumu, nebudu jí/mu ještě měsíčně posílat další peníze.“

I toto je leckdy pochopitelné, ale i toto je nerozumné a nezákonné.

Velmi často se mylně směšují práva a povinnosti rodičů vůči sobě navzájem a práva a povinnosti rodičů vůči dítěti. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti je výhradně povinností rodiče vůči dítěti, nikoli vůči druhému rodiči. Druhý rodič je pouze osobou, která výživné přijímá a nakládá s ním (dokud dítě nedospěje natolik, aby bylo schopno spravovat si výživné samo).

Druhý rodič musí s výživným nakládat ve prospěch dítěte. Nemůže se proto výživného vzdát a už vůbec ho nemůže použít na úhradu například vlastních potřeb nebo potřeb jiných členů domácnosti.

Ani to, že jeden rodič při rozchodu štědře obdaroval druhého rodiče, neznamená, že tím zanikla jeho vyživovací povinnost vůči dítěti.

Vyživovací povinnosti se tedy nelze zprostit jednostranně, ani dohodou rodičů. Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti je také striktně oddělena od vzájemných majetkových vztahů mezi rodiči. Odmítání placení, jakož i příjmu výživného je porušením rodičovské odpovědnosti a v krajním případě může být i trestným činem.

8. Do kdy mám povinnost platit výživné?

Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti trvá, dokud se není dítě schopno živit samo.

Častým omylem je, že vyživovací povinnost zaniká okamžikem, kdy dítě oslaví 18. narozeniny, případně kdy dostuduje.

Je pravda, že po skončení studií se předpokládá, že se již dítě dokáže samo uživit. Nelze se však na to spolehnout bezvýjimečně, existují i případy, kdy rodiče jsou povinni přispívat na výživu i zletilému dítěti, které dokončilo školu (například z důvodu zdravotní indispozice, těhotenství, nebo třeba pokud by se syn vyučil horníkem a všechny doly byly naráz uzavřeny, než by se stihl rekvalifikovat).

Stejně tak existují případy, kdy dítě studuje bezcílně, střídá školy, nemá zájem studium dokončit a začít se o sebe starat. V takovém případě by bylo možné uvažovat o zániku vyživovací povinnosti rodiče i před dokončením studií dítěte.

9. Jaké jsou sankce za neplacení výživného?

Neplacení výživného je porušením zákonné povinnosti rodiče vůči dítěti. Rodič, k jehož rukám máte platit výživné, případně samo dítě, je v takovém případě oprávněno vymáhat Vaši povinnost exekučně.

Neplatíte-li výživné po delší dobu, dopouštíte se trestného činu zanedbání povinné výživy. V takovém případě Vám hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok, v závažnějších případech až na tři roky.